Finnmark
| Finnmark | |
|---|---|
 Finnmarksvidda | |
 Vlajka  Znak | |
| Geografie | |
.svg) Finnmark na mapě Norska | |
| Hlavní město | Vadsø |
| Souřadnice | 70°7′9″ s. š., 27°35′16″ v. d. |
| Rozloha | 48 616 km² |
| Časové pásmo | UTC+01:00 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 75 758 (2016) |
| Hustota zalidnění | 1,6 obyv./km² |
| Správa regionu | |
| Stát |  Norsko |
| Podřízené celky | 18 obcí |
| Vznik | 1919 1. ledna 2024 |
| Zánik | 31. prosince 2019 (dočasně) |
| Mezinárodní identifikace | |
| ISO 3166-2 | NO-20 a NO-56 |
| Oficiální web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Finnmark[1] (severosámsky: Finnmárku; kvensky: Finmarku; finsky: Ruija) je kraj v severní části Norska. Na ploše 48 618 km² bydlí asi 76 tisíc obyvatel. Správním městem kraje je Vadsø.
Název a historie
[editovat | editovat zdroj]Dříve se kraj nazýval Finmarkens amt nebo Vardøhus amt. Od roku 2002 má dva oficiální názvy: Finnmark (norsky) a Finnmárku (severní laponština).
Od 1. ledna 2020 byl Finnmark sloučen se sousedním krajem Troms a vznikl nový kraj Troms a Finnmark. Dne 1. ledna 2024 byly kraje Finnmark a Troms znovu obnoveny po rozhodnutí parlamentu z června 2022 o jejich znovurozdělení.[2]
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Na souši sousedí na západě s krajem Troms, na jihu s Finskem (provincie Laponsko) a na východě s Ruskem (Murmanská oblast), na vodě s Norským mořem (Atlantský oceán) na severozápadě a Barentsovým mořem (Severní ledový oceán) na severu a severovýchodě. Finnmark je součástí Laponska, které zasahuje do čtyř země, a také Barentsova regionu, a je druhým největším a nejméně osídleným krajem Norska. Vardø, nejvýchodnější obec Norska, leží východněji než Petrohrad a Istanbul.
Finnmark se nachází v nejsevernější části kontinentální Evropy, kde se norské pobřeží stáčí na východ, a je tak oblastí, kde se „setkává Východ se Západem“, a to jak z hlediska kultury, tak i přírody a geografie.
Podnebí je ovlivňováno Norským proudem.
Skandinávské pohoří zde již nedosahuje výšek jako v jižním Norsku. Nejvyšší místo s nadmořskou výškou 1188,61 metrů se nachází na západě na území obce Loppa v oblasti ledovce Øksfjordjøkelen.[3][4] Nejnižším místem je pobřeží Norského a Barentsova moře, s místně nazývanými částmi Lopphavet a Austhavet.
Pobřeží je členité s mnoha ostrovy a poloostrovy, jež jsou utvářeny četnými fjordy a průlivy. Mezi největší ostrovy patří Sørøya, Seiland, Kvaløya, Stjernøya a Magerøya. Mezi největší poloostrovy patří Porsangerhalvøya, Svæstholthalvøya, Nordkinnhalvøya a Varangerhalvøya. Mezi největší fjordy patří Altafjord, Porsangerfjord, Laksefjord, Tanafjord a Varangerfjord.
K největším jezerům patří Iešjávri.
Chráněná území
[editovat | editovat zdroj]Pevninu mezi vodami Tanafjordu a Varangerfjordu tvoří poloostrov Varanger, na kterém se nachází národní park Varangerhalvøya. V jihozápadní části se rozprostírá rozlehlá plošina Finnmarksvidda, zde se u hranic s Finskem nachází národní park Anárjohka. Dalšími národními parky na území kraje jsou národní park Øvre Pasvik, národní park Seiland a národní park Stabbursdalen.
Území je obýváno již několik tisíc let, důkazem toho jsou skalní rytiny, které se nalézají například na území obce Alta. Tyto skalní rytiny jsou dnes na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Název Finnmark je odvozen od slov Finn, kterým Norové označují Sámy, a mark, které označuje území. Území obývané Sámy je Nory nazýváno Sameland (Laponsko).
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Územím prochází evropské silnice E6, E45, E69, E75 a E105. Podmořský silniční tunel Nordkapptunnelen spojuje evropskou pevninu s turisticky navštěvovaným ostrovem Magerøya.
Železniční trať Kirkenes–Bjørnevatn (Sydvarangerbanen) obsluhovala železnorudné doly.
Vojenské střelnice a cvičiště
[editovat | editovat zdroj]Finnmark byl do rozpadu Sovětského svazu jediným pevninským místem, ve kterém členský stát NATO sousedil se Sovětským svazem, a do vstupu Polska v roce 1999 jediným pevninským místem členského státu NATO sousedícím s Ruskem. Nacházejí se zde vojenské střelnice a cvičiště Porsangmoen-Halkavarre skyte- og øvingsfelt, Høybuktmoen skyte- og øvingsfelt a Nyborgmoen skytefelt.
Obce
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Stadnamn og rettskriving [online]. Kartverket [cit. 2018-07-13]. Dostupné online. (norsky)
- ↑ FØLEIDE, Anita. Vedtatt i Stortinget: Storfylkene skal splittes igjen, nå ønsker de ansatte ro og forutsigbarhet [online]. Jun 14, 2022 [cit. 2023-01-16]. Dostupné online. (norsky)
- ↑ Norgeskart.no [kartografický dokument online]. Kartverket. Dostupné online. (norsky)
- ↑ Høgaste fjelltopp eller punkt i kvar kommune. www.kartverket.no [online]. Kartverket, rev. 2025-05-30 [cit. 2025-11-17]. Dostupné online. (norsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Finnmark na Wikimedia Commons
